Mimoškolní hlodání část 1.

Ač je to k podivu, žáci gymnázia mají také čas vytvářet hlody i mimo školu. Možná za to mohou naše úžasné osobnosti, možná je to jen degenerace ze studia.
Jelikož nechodím jen do školy, ale taky nejméně dvakrát týdně do hudebky, začala bych hlody z hudebky. Každý čtvrtek máme komorní hru (zkráceně komořinu), buď dvě flétny a klavír nebo trio/kvartet/kvintet fléten (teď už teda spíše jen kvartet). Většinou se složení trochu obměňuje, ale já a Zuzka jsme takové stálice.

Na loňský rok jsme si s klavírem, na který hraje Barča, připravily soutěžní program do Vidnavy. Cesta do Vidnavy znamenala celodenní výlet. Jely jsme my tři a další tři učitelky (jedna naše a další dvě asi teda do počtu :D). Hudebka nám zařídila soukromého řidiče (No, když učitelům zakázala vozit děti na soutěže, co jim taky jiného zbývalo).

Sedíme v autě, Barča uprostřed, evidentně se jí blbě sedí
 Barča: na mě "Tobě tady přistanou nohy" na Zuzku "Tobě tady přistane hlava…"
 Já: "No, a tobě brzo přistane bomba."

***

Seděly jsme v autě za učitelkama, a ta sedadla měla jakési madlo. Barča chtěla zjistit na co to  je, a zuřivě za to začala tahat.
 Já jsem se jen s obavami koukla na "jinak prostorově řešené učitelky" a řekla jsem:
 "No, to bych moc nedělala…" :D

***

Už dlouho se Zuzkou fantazírujeme o letu čmeláka, který je ale jen pro flétny.

Já: "hej Zuzi, nacvičíme ten let čmeláka!"
 Zuzka: "No, ale to je jen pro flétny.."
 Já: "Musíme Barči něco vymyslet.."
 Zuzka: "Tak Barča se navlíkne do kostýmu čmeláka a bude lítat okolo!" 

***

Naše hudebka je v celku ucházejícím stavu; ovšem chodník, který k ní vede je snad rarita v Ostravě. Je rozpraskaný na sto malých "bochánků". Každé malé dítě, co tama jde, se snaží nešlápnout na čáru. 

Při cestě z hudebky po rozbořeném chodníku, na podpatcích
 Lucka:Bože, já ten chodík miluju

Zuzka: Co? Že mě miluješ? :D
 L: Né, že ten chodník miluju
 Z: Aha, já jsem slyšela, že mě miluješ
 L: No, tebe miluju úplně stejně, jako ten chodník :D

***

Občas se stane malá nehoda...

Potřebovala jsem si vyfotit Stodolní, ale díky jednomu autu to bylo trochu problematické
 L: "Který debil tady takhle mohl zaparkovat?"
 Zuzka:"Luci, v tom autě někdo je…"

Abych ten článek trochu doplnila, přidám hlášky z mého výletu do Prahy, který jsem letos v březnu absolvovala s Boženkou. 

Všechno začínalo pohádkově: v noci jsem spala jen jednu hodinu, přede mnou celý den chození. Měla jsem fakt obavy, jestli nechcípnu uprostřed chodníku někde na Václaváku. A únava na mě byla dost znát

Spala jsem asi jednu hodinu, ale jak když mě do vody hodí.

L: "Mi se dneska nic nezdálo. Jsem spala tak tvrdě, že kdyby se mi něco zdálo, tak by to byl  diamant 

***

Jak jsme tak chodily po obchodech a viděly tolik krásných věcí, nejednou jsme si posteskly...

B: "Kdybych překypovala penězi tak, jako překypuju špeky..."

***

A pozadu nezůsalo ani srovnávání naší rodné Ostravy a Prahy

L: Tady v té ostravě není vůbec žádná památka.
 B:"No, akorát moje mamka. A ta by potřebovala důkladnou rekonstrukci."

***

Zabrousím trochu do historie. Do hlášek z doby řed zapisováním hlášek. Mám uchované dvě takové prapra hlášky:

• "Pamatuješ, jak s náma tvůj taťka hrál Osadníky jen ve slipech?"    "Neměl slipy!"

• "Víš, jaký je rozdíl mezi gymplem a zvláštní školou?"   "Od té doby, co přijali Pavla, už žádný"

O Pavlovi asi udělám speciální článeček (i když si to vůbec nezaslouží). Jeho debilita by ale měla být rozšiřována všemi směry, jako odstrašující příklad. 


A na úplný závěr školní modifikace přísloví a pořekadel. Inspirováno skutečným těžkým životem studentů

Dobrá žačka musí pro housku i přes lavici skočit!

(při průvanu) Drž se studente svého papíru!