Výtvarné lapálie

Už od primy máme výtvarku s panem Tokarským. Ti šťastnější už od tercie chodí jen do hudebky. My, co s ním trávíme šestý, a díkybohu poslední, rok, si pomalu zvykáme, že jeho výklad bude zcela odlišný od ostatních. Ano, výklad. Naše výtvarka se nám totiž dělí na praxi a teorii.


Bývaly doby, kdy jsem ještě do výtvarky chodívala s Ivou. Strašně jsme se smály jeho pleši, jak je lesklá a červená. A inspiroval nás natolik, že jsme sepsali i příběh a předělaly písničku. Tokarskému se začalo říkat Tokar (to už i před námi, takže my jsme to akorát pochytili) + vymyslely jsme spoustu přezdívek. Vytvořily jsme imaginární tlustou ženu Jarunu, z Tokara jsme udělali hráče na banjo (ve skutečnosti hraje na kytaru).

To byla ta fajn dětská léta, kdy na nás skrz stará školní okna pražilo slunko a Tokarský ještě vyhrnul žaluzie
Iva: "Pane profesore, prosím vás, nechte to zatažené."
Tokar: "Ženské, vy jste zase proti světlu, co?"
Iva:" Pane profesore, nechtě to prosím zatažené, my se tu pak moříme a prdlajz vidíme."
Tokarský pomalu přejde k lavici a opře se o stůl
"Tak si tak zkouším představovat, co to asi to prdlajz je?"

V zimě, kdy na nás už tolik slunko nepražilo, jsme se smáli jeho batůžku. A jeho pobytem ve školní jídelně s knihou. Nikdy nejedl, vždycky četl. A, jak jsme podrobně vyzkoumaly, pokukoval po studentkách.

Zanedlouho jsme se ale museli rozdělit, a ve výtvarce jsem zůstala již bez Ivy. Ale hodiny tu vtipnou atmosféru neztraily.

Dneska je hlavním aktérem Tokarského pozornosti především Tomáš. Rušič a ignorat (dle Tokarského, alespoň). Ale tak není jediný, kdo ruší...

Tokar: "Lucie, i ty mě rušíš!"
 Já: "Ale já jsem celou hodinu mlčela!"
  Tokar: "Tak jestli si myslíš, že to musíš dohnat, tak se pleteš."

Jenomže kdo ruší, koleduje si o otázky o probírané látce...

Tokarský: Kde je nejvyšší katedrála?  Na Tomáše
Matěj: ve štrasburku
T: Jeho se ptám! A ve kterém státě je?
Tom: Německo, Rakouzsko nebo Švýcarsko?
  T: no, tak je to ve Francii.

Protože Tokarský taky učí češtinu, před jedním testem jsme si ujasňovali velká a malá písmena. Nešel nám do hlavy Cikán (nebo cikán?)

Tokar: "Ale Cikán je v podstatě běloch!"
Vojta: "No…"

Tokar: " A když to myslíme hanlivě, tak je cikán s malým."
Tomáš:" Jo, to je Cikán, co krade. Takže Polák, který krade, může být s malým p?"

***

Dodělávání výkresů doma se stalo důvodem, proč někteří neměli další hodinu do čeho píchnout... 

Tomáš měl donést dodělaný výkres z domu.

Tokar: "Jestli pak jsi to doma hledal?"
Tom: "Jistěže ano!"
Tokar: "A jestlipak jsi to doma našel?"
Tom: "Jistěže ano!"
Tokar: "A jestlipak jsi to donesl?"
Tom: "No jistěže ne!"
***
Stálým a věrným modelem pro všelijaké výtvory je nám strom stojící za oknem. Malovali a kreslili jsme ho asi třikrát a od té doby jsme už skoro založili fond na pokácení stromu.

Tokar: "Tady tomuhle člověku vděčíte, že jste mohli před dvěmi lety kreslit ten barák s perspektivou!
  Já: "Mě by zajímalo, kterému debilovi vděčím za to, že jsme kreslili ten strom." 

***

Tomáš se zase jednou bavil, otočený dozadu

Tokar: "Tomáši, jak to můžeš vidět, když jsi otočený?"
Klára: "On má oči i vzadu!"
Tokar: "On nemá nic, ani vzadu, ani vpředu."

To be continued...další výtvarka je v úterý...]:->